Koníc,pesanové a ostatní zvířátka

Po roce 1990 u nás nastal v chovu koní obrat k lepšímu a téměř boom v chovu plemen, která u nás doposud nebyla obvyklá nebo ani známá. Tímto plemenem je mimo jiné i plemeno fríského koně. První, kdo se u nás začal zabývat tímto chovem, byl v roce 1996 bývalý hřebčín (již z doby Marie Terezie) v Pecínově u Benešova, cca 50 km od Prahy. Majitelem je pan Hora, který tyto koně dovezl Holandska ( kde se toto plemeno chová mj. i zásluhou královny Beatrix , podle které je nyní pojmenovaná Asociace chovu fríských koní, a která těchto koní využívá jako svoji ceremoniální ekvipáž). Hlavní plemenná kniha je vedena v Drachtenu v Holandsku, kterou si holanďané pečlivě střeží (pomineme-li chov např.v Německu, kde mají také svoji plemennou knihu, dále v Kanadě a Austrálii, ale všechny se více-méně podřizují té hlavní v Drachtenu). Dá se říci, že pro holanďany má toto plemeno význam jako u nás Starokladrubský kůň ( pozn.: víte, že tato plemena jsou příbuzná zásluhou hřebce Romke 234?). Celkový počet fríských koní na celém světě odhaduji cca na 80.000, z toho je cca polovina v Holandsku.

V současné době se chovají ve třech liniích:

1. Barokní – nejméně chovaný typ, považován za staromódní .- v Holandsku. (Jiného názoru by mohl být pan Marian Roden, kterého lze vídat na různých výstavách se svým hřebcem právě v barokním kostýmu při ukázkách barokní elegance).
2. Střední – univerzální – nejpočetněji zastoupeni, jedinci vhodní jak pod sedlo tak do zápřahu.
3. Moderní – jedná se o „lehčího“ fríse , velmi ušlechtilý a vhodný více pod sedlo, bývá vyšší v kohoutku a využíván pro drezurní ježdění.

Krása fríského koně je zvýrazněna jeho exteriérem, uhelně černou barvou bez odznaky (pozn.: je povolena pouze malá bílá hvězda) , bohatou hřívou a vysokou akcí nohou při chodu, zejména v klusu. Impozantnost tohoto koně ocenili i návštěvníci zdařilé soukromé akce s názvem „Paráda hřebců“, která se konala dne 23.9.2003 ve Slatiňanech, kde fríský hřebec obsadil 1. místo mezi cca 15-ti různými plemeny koní chovanými v ČR a odnesl si mimo poháru i finanční odměnu.

A jak je to s chovem ve světě? Nejvíce jsou vedle Holanďanů do těchto koní zapálení v Německu, Austálii, sev. Americe a Kanadě (doufám, že k nim brzy budeme patřit) . Vzniklo několik oficiálních a uznávaných asociací v různých státech a zde Vám je nabízím jmenovitě:
FPS - Het Friesch Paarden - Stamboek
(královská společnost 'Het Friesch Paarden-Stamboek', zde se registrují fríští koně od roku 1879)= hlavní plemenná kniha
FHANA - Friesian Horse Association of North Amerika
(oficiální zastoupení asociace Fríských koní FPS pro sev. Ameriku)
FHS - Friesian Horse Society, Inc.
(Asociace Fríských koní, Inc., (FHS) je nevýdělečná organizace jejímž posláním je prosazovat a dochovat krásu Fríského koně i přes přísné registrační normy)
FPZV - Friesenpferde - Zuchtverband e.V.
(Německá společnost)
Australian Friesian Horse Society
(založena v r. 1983)
FOA - Friesians Of America

• Barva: pouze černá (povoleny jsou jen jednotlivé bílé chlupy, nikdy nesmí jít o ucelený bílý odznak, nesmí být odznaky na nohách)
• Výška v kohoutku: 150-160 cm
• Exteriér: ušlechtilá delší hlava, malé uši, výrazné oči, vysoko nasazený mohutný krk, oblý kohoutek, strmý sklon zádě, silné krátké zadní nohy, tělo je válcovité, kopyta nižší. Typickým znakem je hustá dlouhá černá vlnitá hříva a stejně hustý ohon až na zem. Hříbata se rodí s vlnitou srstí, připomínající persián.
• Povaha: povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní, přátelští, nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem.

Hřebec Ildert,foto: stáří koně 2 roky

Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus ( cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu , hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.

V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž – rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejiž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.

Během osmdesátileté války ( 1568-1648 ) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků.

S nástupem 19.stojetí začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. svět. válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí několik holandských chovatelů si uvědomilo význam svého národního plemene,v roce 1879 založili plemennou knihu „Friesch Paarden Stamboek“(v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!) . Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně – do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace. V roce 1954 udělila královna Juliana chovatelskému spolku titul „královský“. Další podpory se tito koně dočkali od královny Beatrix, která je využívá při různých ceremoniích.

Dnes se již nemusíme obávat o zánik tohoto plemene , hlavní plemenná kniha je v Drachtenu, kde se každý rok konají mj. i výkonostní zkoušky hřebců a výběr nového plemenného hřebce je vždy velkou událostí. Nyní se rodí cca 5000 hříbat ročně, 27.000 koní je registrovaných. Polovina z nich je v Holandsku a druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR , sev. Afrika apod.).